Díl 6: Dejte pokoj s investicemi. Jsme rádi, že vyjdeme s příjmem

Když odborníci mluví o spoření či investování, mnoho lidí má pocit, že si z nich vlastně tak trochu dělají legraci. Jsou přesvědčeni, že jejich mzda je příliš nízká na to, aby dokázali pokrýt potřeby rodiny. Takže jaképak šetření. A investice? Ty jsou přece jen pro bohaté, k tomu je potřeba hodně peněz. Tedy, nic pro mě. To ovšem není tak úplně pravda.

 

Lidé pracující za minimální mzdu, ale vlastně i ti, kteří mají i třeba mzdu průměrnou, jsou často postaveni do situace, že jim na konci měsíce chybějí peníze na nákup potravin, či dalších pro rodinu důležitých věcí. Nebojte se, nebudeme vás nutit, jako to dělají někteří neseriózní finanční poradci, vzdát se návštěvy holiče dvakrát do roka. Ale o rodinném rozpočtu a o tom, jak jej sestavit, byla řeč v jednom z úvodních dílů našeho seriálu.

Zkuste najít desetinu

Ono to skutečně vypadá jako poučování od těch, kteří mají dost. Jenže dlouhodobě žít na hraně je velmi riskantní. Bohužel, stále většina českých domácností nemá finanční rezervu na déle, než jeden měsíc. Jenže pak stačí nějaká drobnost – zlomit si nohu. Komplikovaná zlomenina je úraz, který si vyžádá několik týdnů v neschopnosti, a pacient si třeba i poleží na lůžku v nemocnici. Jeho příjem se najednou propadne na polovinu nebo ještě méně, navíc nemocenské dávky nedorazí pokaždé přesně. A tohle je moment, kdy se řada Čechů dostává do dluhů, do dluhů, které je postupně stáhnou až na dno.

Zabránit tomu lze jediným způsobem. Odborníci doporučují, aby měl být člověk 10 procent svého příjmu ušetřeno a dalších 10 procent by měl investovat. Všimněte si jedné drobnosti, mluvíme o desetině. Nikdo neříká, že investovat či spořit musíte tisíce nebo desetitisíce. Své plány je nutné uzpůsobit svým možnostem. Asi každý zná ve svém okolí někoho, kdo je schopen i s velmi malým příjmem ušetřit dost peněz. Samozřejmě, na nějakou dobu je možné zcela zredukovat všechny zbytné i nezbytné výdaje a naučit se žít doopravdy spartánsky. Ale to není dlouhodobě udržitelné a není to cílem.

Pokud má člověk správnou a dostatečně silnou motivaci, jistě to několik měsíců vydrží. Vždy je ale potřeba dbát na to, aby snaha o úspory nepřekročila únosnou mez. Člověk totiž musí žít, nejen přežívat. A v případech, kdy svůj život zredukuje jen na chození do práce a sezení doma, protože za nic jiného nechce vydávat peníze, zakládá si na velké problémy. Je to jako s hubnutím. Velmi přísnou dietu zvládneme držet několik týdnů, ale pak se často dostavuje jo-jo efekt. Zkusme to ale jinak. Řekněme pro příklad, že někdo má příjem 15 tisíc korun hrubého. To znamená, že čistý příjem se pohybuje někde na úrovni 12 000 Kč. Takže 10 procent z téhle částky je 1 200 korun. To zase není tolik. A rozhodně je to dobrý základ pro začátek spoření či investování. Většina z nás je závislá na příjmu ze zaměstnání (nebo výdělku z podnikání) a dlouhodobě se bez něj neobejde. Ale právě spořením či zapojením se do nějakého investičního programu, tuhle závislost lze snížit. To pak pomůže překrýt výkyvy, které v životě každého prostě nastat musí.

Investice nejsou jen pro bohaté

A oněch zmíněných 1 200 korun je už poměrně slušným základem pro zahájení nějakého investičního programu. V Česku převládá názor, že pro investování potřebuje člověk sumy v desetitisících až milionech, a musí dobře rozumět fungování burzy, trhu s ropou a mnoha dalším věcem. Nic z toho není tak úplně pravda. Zkušení investoři často říkají, že nejtěžší je vydělat první milion, ale tak vysoké cíle nemusí mít každý. Nicméně většina bank dnes nabízí investiční programy, které umožňují začít investice jen s pár stokorunami. Takže klidně je možné začít s tím, že oněch 10 procent se pro začátek rozdělí investice a spoření. Řekněme půl na půl. Což mimochodem znamená, že za rok je na spořícím účtu asi 8 500 korun. Není to moc, ale je to třeba částka, která už může pomoci. A pokud ve spoření člověk vytrvá, za pět let to bude už 50 tisíc. Takže v případě výpadku příjmů je to rezerva na napůl roku.

A co na tom investičním? To se těžko odhaduje. Nelze očekávat, že z tisícových vkladů budu výnosy v desetitisících. Ale za dva či tři roky, za pět let? Možná, že už ano. Samozřejmě záleží na vybraném typu investic. Konzervativní investice mají menší výnos, ale jsou méně rizikové. Rizikové investice mohou přinést velké zisky, ale je to „hop, nebo trop“. Na počátku je dobré výnosy rovnou reinvestovat, čímž se zvyšuje hodnota investice, a pak i výdělky. U většiny investičních účtů zpravovaných bankami je obvykle záruka, že – i při rizikové variantě – aspoň část peněz investorovi zůstane.

Samozřejmě se dá jít i do většího rizika. Na trhu existují společnosti, které podobným způsobem zajistí investice do akcií, komodit, nebo drahých kovů. Ani v tomhle případě nemusí člověk být burzovní makléř, na to jsou v příslušných firmách odborníci. Ale při tomto typu investic je nutné počítat s rizikem, že taková cena ropy je velmi variabilní a zisk se rychle může proměnit ve ztrátu. Na druhou stranu, právě ten zisk může být opravdu velký!