Stipendum od Začni správně – jak to funguje si přečtěte v rozhovoru s mladou studentkou Veronikou

Z jakého dětského domova jste?

Jsem z dětského domova Loreta ve Fulneku.

Šlo by jen stručně popsat váš příběh a život?

Do dětského domova jsem přišla v roce 2010 z důvodu nevyhovujících podmínek v rodině. Přišla jsem se svou starší sestrou Dominikou. Později se k nám přidal také náš mladší bratr.

Po příchodu do dětského domova jsem nastoupila do 7. třídy ZŠ J. A. Komenského ve Fulneku, kde se můj školní prospěch postupně zlepšoval a prvním pololetím 8. třídy a celou 9. třídou jsem prošla s vyznamenáním. Pokračovala jsem na střední škole v Opavě, kde jsem se věnovala oboru Cestovní ruch. Po maturitě jsem se rozhodla pokračovat ve studiu a odešla jsem na Vysokou školu obchodní v Praze, kde jsem navázala na cestovní ruch ze střední školy.

V průběhu prvního semestru jsem si ale začala uvědomovat, že cestování mě sice nesmírně baví, ale sedět někde v cestovní kanceláři nebo provádět turisty po hradě není přesně to, čím bych se v budoucnu chtěla živit. Táhlo mě to k dětem.  Rozhodla jsem se tedy přejít na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Zde jsem po 3letém bakalářském studiu ve studijním programu Speciální pedagogika-vychovatelství odešla s vysokoškolským diplomem a nyní pokračuji magisterským studiem v oboru Sociální pedagogika – specializace Výchovné poradenství, abych si rozšířila obzory také v oblasti jiné disciplíny, neméně významné pro pozici vychovatele v dětském domově, kam moje kroky v současné době směřují.

Jak jste se dozvěděla o projektu Začni správně a možnosti stipendia?

O projektu Začni správně jsem se dozvěděla od paní ředitelky, která mi přeposlala nabídku, kterou obdržela od vás. A také k nám do dětského domova dojížděla paní Marcela, která pro yourchance pracovala a organizovala návštěvy v nízkoprahových zařízeních.

Na co stipendium využíváte? Je jednorázové nebo na několik let?

Se společností yourchance spolupracuji již od samých začátků mého vysokoškolského studia, takže již pátým rokem se mi dostává finanční podpory, kterou zprostředkovává. Tyto finanční zdroje mi pomáhají, abych pokryla náklady spojené s vysokoškolským studiem. Jedná se především o nákup knih, odborné i naučné literatury a dalších učebních pomůcek. Dále se jedná o náklady spojené s tiskem materiálů do školy. Příspěvek využívám také v oblasti stravování, ať už v menze nebo mimo ni. Podstatnou část také tvoří náklady spojené s dopravou (domů, do školy, na praxi, MHD, …), poplatky se vztahují i na validační známku ke kartě ISIC, poplatky v knihovnách aj. Hlásím se také na různé semináře a přednášky, které jsou taktéž zpoplatněné. Využívám dále sportovních služeb, které univerzita nabízí a pociťuji, že v blízké budoucnosti budu možná muset využít služeb doučování. A to vše bych bez stipendia nemohla realizovat.  

V čem všem vám pomáhá?

Díky vašemu příspěvku mohu studovat, aniž bych musela neustále odebírat ze svých úspor. Také nemusím trávit čas na brigádách navíc, ale mohu se v tom čase věnovat studiu, které se odehrává v nadpoloviční většině mimo fakultu a doma samostudiem. Docházím ale i na brigády a snažím se šetřit, abych si mohla v létě užít dovolenou nebo si koupit parfém či jezdit autem, což je finančně náročné, ale v mnohých případech nezbytné.  

Co vlastně studujete? Chcete ve studiích ještě pokračovat? Pokud ano, studium čeho by vás dále zajímalo?

Nyní studuji na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci magisterský obor Sociální pedagogika – specializace Výchovné poradenství. Vzhledem k tomu, že až tento 2letý studijní program ukončím, bude mi 25 let, moc času na další studium mi nezbude a titulově výš již nesměřuji.

Každopádně jsem otevřená jakýmkoli druhům školení či výcviků, které mi pomohou dále se zdokonalovat a prohlubovat znalosti ať už ve školní či sociální oblasti. Určitě bych chtěla absolvovat nějaký kurz určený pro vychovatele v dětských domovech. Měla jsem v plánu přihlásit se na roční výcvik pro vychovatele přes platformu DOMOVY SOBĚ, ale z časových důvodů jsem se této příležitosti musela vzdát. Také bych se možná chtěla do budoucna dozvědět něco více o pedagogické diagnostice.

Jste ještě v dětském domově neb již žijete sama?

Stále jsem klientkou dětského domova, ale neobývám již jeho prostory. Již skoro rok bydlím sama v bytě ve Fulneku.

Jaké je Vaše vysněné povolání?

Mé kroky směřují do dětského domova. Pokud se nakonec neocitnu tam, určitě bych chtěla pracovat s dětmi. Velmi mě baví tanec, takže třeba se mi to v mé budoucí práci podaří propojit a tato moje záliba do ní promítne.

Co si v životě nejvíce přejete?

Přeji si abych byla zdravá a stejně tak všichni lidé na kterých mi záleží, protože zdraví a veselá mysl jsou zdrojem krásy. A přeji si také založit rodinu a být minimálně tak skvělá máma, jako ty ženy, které jsou mojí dlouholetou inspirací.

Prozradíte, kdo je tou vaší inspirací, případně až idolem?

Velkou inspirací je mi paní ředitelka dětského domova. Znám ji přes deset let a opravdu ji mám ráda. Zároveň si velmi cením rodiny, která mě podporuje již několik let a jsou to opravdu lidé s obrovským srdcem. Stali se z nich za tu dobu mí blízcí přátelé, i když se kvůli vzdálenosti moc nevídáme. Snažím si s sebou do života brát něco od těch, se kterými jsem fyzicky v kontaktu, každopádně v určitém smyslu se nechávám inspirovat také lidmi třeba z hudební či filmové branže (oblíbení zpěváci, herci, …),
i když se jedná o platonickou formu. (smích)

A vůbec, kdo vás podporuje a je vaší nejbližší osobou na kterou se můžete obrátit?

Mám veliké štěstí, že kolem sebe mám opravdu hodně lidí, na které vím, že se mohu spolehnout. Nejvíce se ale se svými problémy, ale i radostmi svěřuji mému příteli, u kterého mám jistotu, že mě vyslechne, i když na danou problematiku následně nahlíží třeba odlišně. Jsem poměrně emotivní člověk a on je ten, kdo moje emoce nepotlačuje, ale dává mi prostor pro jejich vypuštění.

Na závěr vás poprosím o vzkaz mladým lidem, kteří jsou ve věku, kdy se rozhodují, co dál. Zda práce, škola… Proč je pro vás studium a vzdělávání důležité? 

Osobně vím, že v době studia je mnohdy těžké skloubit práci a školu. Jedno vím ale určitě. Pokud se úplně ponořím do jedné z těchto oblastí, nemám čas na druhou, proto si mezi prací a školou musím najít rovnováhu, a hlavně si stanovit co je důležitější. Upřímně musím říct, že jsem v době covidu, kdy vzdělávání probíhalo poněkud zvláštním, nesystematickým způsobem, chtěla raději chodit do práce než do školy, ale stejně u mě zvítězil chtíč být řádně kvalifikovaná pro svou budoucí práci. Chci ji vykonávat dobře a taky nebudu lhát, chci za ni mít dobře zaplaceno. Chci být kompetentní a užitečná a v tomto je vzdělání opravdu důležité. Pravda je, stejně jako i u jiných oborů, hraje i v tomto velmi podstatnou roli praxe a zkušenosti, ale bez té teorie se člověk neobejde. Moje cesta je tedy vzdělávání. Každý si musí zvážit co je pro něj nejlepší, ale radím, dejte si na tom vašem rozhodování opravdu záležet.

Je něco dalšího, co byste vzkázala mladým lidem ve fázi osamostatňování, dospívání a rozhodování, co se svým životem?

Mladým lidem bych chtěla vzkázat ať se nevzdávají. Vybrečte se, zanadávejte si, zakřičte si, ale běžte dál. Každý pád vás vždycky někam posune, záleží na tom, jaký směr nastavíte. Já doporučuji cestu vzhůru. A hlavně nebuďte sami sobě překážkou, protože v tom bývá ten největší problém pro dosažení toho, co v životě chceme.😊

Komentáře