Prima život začíná v hlavě

Jestli si myslíte, že „chudej jsem a chudej zůstanu“, tak to tak nejspíš dopadne. Jestli ale máte přístup „peníze leží na ulici a já nejsem líný se ohnout“, máte šanci umřít jednou bohatí. Je to jen a jen v hlavě.
Text: Jana Merunková

Základem toho, jak se bude naší kapse dařit, jsou naše přesvědčení o penězích a finanční návyky. Přemýšleli jste ale někdy, co si skutečně o penězích myslíte? Kdo a jak formoval váš postoj k nim? A hlavně, jestli tomu všemu věříte, nebo jste se prostě jen kdysi doma nějak naučili s penězi zacházet a hotovo? Tak či tak, z průzkumů víme, že o svých finančních návycích Češi přemýšlí opravdu málo a ještě se běžně drží mýtů a legend. Nebo se stydí přiznat si, že chtějí být bohatí.

Jaké tři nejčastější pravdy o penězích tedy kolem sebe běžně slýcháme:

  1. Nemůžu si to dovolit
    Tahle věta je asi největší překážkou na té štrapáci k vyššímu příjmu. Staré úsloví říká: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Mnohem lepší než lamentovat, jak jsem na tom špatně, je říkat si: „Jak já bych na to mohl mít? Co musím změnit, co se naučit, co dělat jinak?“ A kdo se ptá, ten i na nějaké to řešení přijde. Pak už to chce jenom vydržet. Ideální je říct si, na co chci vydělat a do kdy, a pak si vymyslet způsob, jak na to. Někde ušetřím, půjdu na brigádu, něco prodám… Způsobů je. Sedění s rukama v klíně ale nikdy ještě nepřineslo ani kačku.
  2. Peníze kazí charakter
    Často to říkají ti, kteří žádné peníze nemají. Jasně, kdo nemá peníze, je čistý jako lilium, kdo je má, je podvodník, korupčník, tunelář, nebo dokonce podnikatel. Hrůza. Ale co když platí, že peníze jenom prokazují charakter člověka, v jehož rukou se ocitly? Pokud s penězi nakládá křivák, budou jeho peníze sloužit k nekalostem. Když ale jimi disponuje čestný majitel a správce, použije je k něčemu dobrému. Ale charakter se neprokazuje od sta tisíc výše. Naopak. Začíná to třeba tím, když člověk přizná pokladní, že namarkovala o dvě housky méně. Nejde totiž o těch pár korun, ale o to, zda si sami sobě můžeme říct, že máme čisté svědomí.
  3. „Nemám čas…“
    Ruku na srdce. Opravdu? Není někdy snazší a společensky přijatelnější říct, že nemáme čas, než že nám došly peníze? Jaká by to byla úleva, kdybychom o svém čase mohli hovořit pouze v případě, že opravdu řešíme, jak tu kterou aktivitu do svého diáře vmáčknout. A místo toho, abychom se o vydělávání peněz něco naučili, chodíme jen z domova do práce, z práce domů a občas si uděláme volný víkend.

Ale abychom jenom nelamentovali a byli konstruktivní – tady je úplně jednoduchý návod, jak si to v hlavě, co se peněz týče, rychle srovnat: Udělejte si čas, sedněte si, vezměte tužku a papíry a sepište všechno, co si o penězích myslíte, čemu věříte, co často říkáte, co jste slýchali v dětství. Na jiný list papíru sepište, co jsou „pravdy druhých“, ať už s nimi souhlasíte, nebo ne. Třeba „Člověk může dělat, co ho baví, a vydělávat tím peníze.“ Pak se na ty dva papíry zadívejte a vyberte z těch všech pravd jen ty, které si chcete nechat. Uvidíte, jak těžké najednou bude přiznat si, že vlastně nevěříte, že úspěch a dostatek peněz jsou tu i pro vás.  A to je třeba změnit. I když vám doma říkali, že pro vás to teda rozhodně není. Svůj finanční kompas teď už máte jasný a vesele s ním můžete filtrovat všechny kroky, které kolem peněz uděláte – investice, úspory, penzijní nebo živ

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů