Předávání ocenění Bílá vrána 2025: Oslava odvahy a síly měnit osudy

Středeční podvečer 16. října 2025 v historickém Brožíkově sále Staroměstské radnice proběhlo slavnostní předávání ocenění Bílá vrána, které vzdává hold lidem, kteří překonali životní překážky a svým odhodláním inspirují ostatní. Tento mimořádný večer, plný dojemných příběhů a hudebních vystoupení, přinesl ocenění jednotlivcům, jejichž odvaha a síla jsou příkladem pro nás všechny. Pod záštitou náměstkyně primátora Ing. Alexandry Udženiji byly oceněny dva výjimečné příběhy – Tomáš Slavata v kategorii Poklad v srdci a Jan Mičan v kategorii Mladý dospělý.

Slavnostní program zahájila talentovaná zpěvačka Karolina Singhová z Dětského domova Klánovice v doprovodu tanečního souboru Základní umělecké školy Kolín, jejichž vystoupení okamžitě uchvátilo všechny přítomné.

Večerem provázely Jana Merunková, ředitelka a spoluzakladatelka yourchance o.p.s., spolu s předsedkyní dozorčí rady Kateřinou Lichtenberkovou. Úvodní slovo pronesla náměstkyně primátora hlavního města Prahy Ing. Alexandra Udženija, která nad akcí převzala záštitu a zapůjčila Brožíkův sál Staroměstské radnice. Jana s Kateřinou přivítaly přítomné hosty a ocenily výjimečné osudy všech nominovaných. Úvodní slova díků patřila také porotcům – Pavle Hodačové, Josefu Hymplovi a Lukáši Kaplanovi.

Ocenění Poklad v srdci: Tomáš Slavata

Cenu Poklad v srdci v podobě skleněného srdce z dílny ateliéru Ange si odnesl Tomáš Slavata – muž, který již více než 25 let buduje neviditelnou síť podpory pro děti z dětských domovů po celé České republice.

Tomášův úšpěšný příběh začíná tam, kde mnohé končí – v nefunkční rodině, kde se už v osmnácti letech musel rozhodnout převzít zodpovědnost za své synovce, aby nemuseli vyrůstat v dětském domově. "Musel jsem se v poměrně brzkém věku sám o sebe postarat," vzpomíná. Právě tehdy mu paradoxně největší důvěru projevili lidé z Dětského domova v Dolních Počernicích – uvěřili, že to dokáže.

"Překvapivé a zároveň hezké na tom bylo právě prostředí těch lidí a to, že jsem mezi nimi začal potkávat skutečné přátele," říká o svých prvních krocích v této komunitě.

Dnes Tomáš Slavata podporuje více než 190 dětských domovů v České republice. Jeho práce není o publicitě – je o přítomnosti. O tom být tam, když nikdo jiný není. Od krizové pomoci při povodních a pandemii až po každodenní sportovní aktivity s dětmi.

"Snažím se domovům podat pomocnout ruku a dát pocit, že v tom nejsou sami," vysvětluje svou filozofii. "Nechceme od nich děkování, nechceme fotky, nechceme nic. Je dobře, že ta práce je neviditelná."

Jeho motivace čerpá z vlastní zkušenosti: "Nechci, aby děti čekaly na něco, co nepřicházelo – jako jsem čekal já." Sport se pro něj stal univerzálním jazykem, kterým s dětmi komunikuje – jazykem bez předsudků, ale plným víry v jejich potenciál.

Na otázku, na co je ve své dráze nejvíce hrdý, odpovídá s pozoruhodnou upřímností: "Že jsem to nevzdal. Psychologové říkají, že dítě z problémové rodiny má skoro 99% možnost, že půjde ve stejných stopách. Zachránil jsem sám sebe."

A právě toto vědomí vlastního triumfu nad statistikami předává dál tisícům dětí: "Máš na to. Když jsem to dokázal já, dokážeš to i ty."

Ocenění předali Johanna a Matěj Holubovi z ateliéru Ange.

Ocenění Mladý dospělý: Jan Mičan

Skleněné peříčko vyrobené českou designovou a sklářskou společností Lasvit si převzal Jan Mičan v kategorii Mladý dospělý – mladý učitel, jehož životní příběh je důkazem, že vzdělání dokáže být tím nejsilnějším sociálním výtahem.

Janův příběh začíná v devíti letech. Jeho rodiče v Plzni měli dva byty a rozhodli se přestěhovat do většího domu. Vzali si hypotéku, prodali byty, ale realitní makléř je obral o peníze. Rodina zkolabovala. Jan přestal chodit do školy.

"Neměli jsme peníze, pak už jsme neměli ani elektřinu...," vzpomíná na to období.

Když se po půl roce objevil ve škole, sociální pracovnice ho odvezla do dětského diagnostického ústavu. Následoval rok v dětském domově, návrat k rodičům, další selhání. Matka skončila ve vězení, Jan se dostal do kriminálního prostředí. "Řešilo se, jestli půjdu do vězení, nebo zpátky do dětského domova," říká bez příkras.

Diagnostický ústav rozpoznal, že pokud není vystaven destruktivním vlivům, dokáže fungovat. Dostal druhou šanci – vrátil se do Dětského domova Domino v Plzni.

A právě zde dostal největší dar: startovací byt. Od osmnácti let žil samostatně v paneláku s dalšími spolubydlícími, dostával peníze a musel se naučit hospodařit.

"Ze začátku jsem počítal pětikoruny, jestli si koupím rohlík na konci měsíce," přiznává. "Ale tahle zkušenost mi strašně moc. Díky ní odchod z dětského domova nebyl tak těžký – už jsem věděl, jak se o sebe postarat."

Co ho nejvíce překvapilo? "Najednou nikdo neříkal, co mám dělat. 'Honzo, končí ti občanka, musíš si vyřídit novou.' Když je člověk z normální rodiny, tam mu máma zavolá a řekne: 'Hele, prosím tě, na to nezapomeň.' Tady to funguje jinak. Najednou jste fakt na všechno sám."

Díky podpoře dětského domova vystudoval pedagogickou fakultu na Západočeské univerzitě. Našel si práci ještě před odchodem z dětského domova. Dnes učí na základní škole a je také fotbalovým rozhodčím.

"Dokážu komunikovat s lidmi, nebojím se toho," říká o schopnostech, které získal právě díky náročnému životu.

Na otázku, co je pro něj dnes nejdůležitější, odpovídá s moudrostí člověka, který poznal dno: "Být šťastný. Hodně lidí se honí za penězi, ale když víte, jak vypadá život, když je fakt blbej, zjistíte, že nejde o peníze. Jde o to mít kolem sebe dobré lidi, se kterými se smějete."

Jeho vzkaz mladým lidem odcházejícím z dětských domovů je jasný: "Studujte, dokud to jde. Vzdělání je jediná věc, kterou vám nikdo nevezme. Je to sociální výtah, který vás dokáže ve společnosti uchytit."

A dodává: "Buďte v kontaktu s vašimi vychovateli. Nemusíte se bát, že když za nimi přijdete s prosbou o pomoc, že vám nepomůžou. Starali se o vás spoustu let. Jsou tu i různé projekty neziskovek, na které se můžete obrátit."

Tři lidé změnili Janův život: paní ředitelka Dětského domova Domino, kterou poprvé potkal v devíti letech jako psycholožku. Ptala se ho tehdy, co chce v životě dělat. "Říkal jsem jí: astronaut," směje se dnes. Dále jeho třídní učitel ze základní školy, který na problémového žáka nikdy nezanevřel – bohužel zemřel, když Jan končil devítku. "Bylo to pro mě hrozně těžké. Čekal jsem, že budeme přátelé." A konečně jeho třídní učitelka ze střední školy, která mu pomohla vybrat vysokou školu a přesvědčila ho, aby na ni šel.

"Díky nim jsem dneska učitel," uzavírá Jan svůj příběh.

Ocenění předala ředitelka NF Lasvit, Lenka Sálová.

Mimořádnou cenu Janovi udělila i Česká mincovna v podobě stříbrné medaile Českého lva.

Mimo hlavní program NF Lasvit ocenil úsilí yourchance o advokacii tématu integrace mladých lidí ze znevýhodněného prostředí. Jana Merunková převzala od Lenky Sálové, ředitelky nadačního fondu, dárek v podobě miniatury herbaria, jehož originál věnoval prezident Petr Pavel jménem České republiky do sídla OSN v New Yorku.  

Večer zpestřila nejen další vystoupení mladých talentů z Dětského domova Klánovice – Niky Zubriliny a Adély Uksové vždy v doprovodu tanečního souboru ZUŠ Kolín, ale také výstava obrazů klientů společnosti AMIGA a banduristky Okujasu. Večer se nesl v atmosféře plné naděje a vzájemného respektu.

Integrační projekt Začni správně dlouhodobě podporují manželé Winklerovi, Nadace Blíž k sobě, Purple foundation, kterým patří velký dík právě za kontinuitu spolupráce. Právě taková partnerství umožňují systematickou pomoc a koncepční práci s cílovou skupinou.

Předávání cen proběhlo s podporou Nadačního fondu Lasvit, ateliéru Ange a České mincovny. Zázemí celé akci vytvořila společnost Meat art. Květiny oceněným a významným hostům darovala společnost Almast flowers.

Ocenění Bílá vrána je důkazem, že odvaha a odhodlání jednotlivců může inspirovat a motivovat nás všechny. Těšíme se na další ročník a příběhy, které nám přinese.

Kontakt pro média

yourchance o.p.s., Jana Merunková, ředitelka

jana@yourchance.cz

www.bilavrana.net | www.yourchance.cz

#BilaVrana #menimeosudy #pribehyinspiruji